Jak nám kradou dějiny aneb Sporé možnosti naší obrany

Jiří Jaroš Nickelli, Společnost L. Svobody Brno

Začneme citátem staročínského stratéga Mistra Sun. Sepsal své dílo o strategii asi roku 500 př. Kr.:

"Nejvyšší umění spočívá v tom, abychom zlomili odpor nepřítele bez boje na bojišti.

Přímá metoda války je nutná jen na bojišti: jen nepřímá ale může přinést skutečné vítězství a upevnit je.

Rozkládejte vše, co je v zemi nepřítele dobré. 

Zapleťte zástupce vládnoucích vrstev do zločinných podniků: podkopávejte i jinak jejich postavení a vážnost, vydávejte je na pospas veřejnému opovržení jejich spoluobčanů.

Využívejte spolupráce i těch nejnižších a nejhnusnějších lidí. Narušujte všemi prostředky činnost vlád.

Zasévejte nejednotu a sváry mezi občany nepřátelské země. 

Podporujte mladé proti starým. 

Ničte všemi prostředky výzbroj, zásobování  a pořádek nepřátelských ozbrojených sil. 

Znehodnocujte staré tradice a idoly. 

Buďte velkomyslní s nabídkami a sliby, abyste mohli koupit zprávy a komplice. 

Vůbec nešetřte penězi ani sliby, protože to přináší dobré úroky." 

( Konec citátu z knihy nacisty Gehlena, Tajná služba v akci, Praha, Naše vojsko 1994, str. 150.) 

Je typické, že výroky staročínského stratéga Mistra Sun přináší jiný Mistr – Mistr nacista, generál Gehlen. Nejdřív sloužil Hitlerovi, po válce Američanům v tajných službách, a když jej propustili, začal znovu sloužit Němcům, již za Adenauera. Vše se opakovalo, pouze v jiném gardu.

A právě toto vše se odehrává v naší republice nejméně od roku 1989, ale pracovali na tom i dlouho předtím. Mimo jiné i Gehlenovi agenti Bundes Nachrichten Dienst – Německé zpravodajské služby. A tento pán posílal za socialismu své agenty do Československa a někdy tito agenti vraždili naše ochránce hranic – pohraničníky, dnešní veterány Hraničáře. Máme desítky pomníků takto zavražděných německými a jinými agenty, kteří odcházeli z Gehlenovy centrály v Pullachu u Mnichova, aby rozvraceli republiku a vraždili naše občany. A když Gehlen odešel do luxusní penze, nahradil jej na postu ředitele Bundes Nachristen Dienst další nacista, generálporučík Gerhard Wessel (Viz Šulig R.J., Centrála mlčí, Praha NV 1978, str.95–98.)  To jsou všechno doložené historické reálie, a naši Hraničáři nedělají piety u pomníků svých padlých jen pro nic za nic. To vše patří do zkreslování a lhaní o našich dějinách, o lhaní, které započala zrada vzdělanců týmu zvaného Podiven, a které končí weby lhoucími o odsunu , o presidentu Benešovi, které hanobí první republiku a vychvalují staré Rakousko, kdy se vztyčuje pomník  české poroby Mariánský sloup a chystá se pomník vrahu Radetzkymu, boří se památníky ruských osvoboditelů, atd. Než vraťme se k současnosti.

Často si dnes různí medialisté a analytikové prognostikové kladou otázku, jaká může být budoucnost naší republiky. Jejich perspektivy jsou často velmi sporé, plné otazníků, ale především v žádném případě nekreslí světlé zítřky. Proč? Na konci tunelu událostí, kterými národ a republika procházejí, se totiž nerýsují žádné světlé perspektivy, krom nadějí, umírajících jako poslední.

Jen telegraficky poukáži na současnost, kterou ostatně všichni dobře sledujeme a prožíváme. Současnost vleklé hospodářské krize, rozpolcení národa na nepřátelské tábory, arogance vlády, odmítající jakýkoli pravý dialog s lidem, s opozicí, s tribuny národních zájmů, vlády vedoucí nás do existenční zkázy plánováním války a přesvědčováním, že mír je reliktem minulosti, to vše vede k přirozené reakci naši veřejnosti a širokých vrstev lidu. Celý vývoj od převratu 89, který nebyl nikdy revolucí – maximálně kontrarevolucí a obluzením národa, jenž podlehl slibům a iluzím převratové kamarily, ostatně nemohl poskytnout nic jiného.

Jestliže nám podle vlády hrozí válka, do které jsme jako lid nikdy nevstoupili, jestliže nám hrozí zbídačení na úrovni těch zemí, kterým se říkalo rozvojové, pak nás vskutku nečeká nic dobrého ani v dlouhodobém horizontu. Na tomto místě chci rozebrat pouze jednu věc, kterou prohlasoval náš současný parlament, zdá se, proti vůli většiny lidu. Je to tzv. korespondenční volba.

Existuje mnoho pádných argumentů proti. 

Za první, je to evidentní porušení tajnosti voleb. NIKDO nemůže zaručit záruku ochrany osobních dat případného voliče ze zahraničí, když nikdo ani nemůže zaručit stoprocentní elektronickou ochranu počítačů v běžném provozu.

Za druhé, je to evidentní absence kontroly identity zahraničního voliče. Neexistuje možnost, jak exaktně ověřit, aby to mohl kontrolovat lid! Kdo ověří totožnost voličů při sčítání?? Nějaká americká firma na Kajmanských ostrovech? Nějaký nevolený ustavený výbor "pro nevládní činnost"?? Kdo zaručí, že ze zahraničí někdo nebude posílat hlasy zemřelých emigrantů – "mrtvých duší",  nebo dokonce  vymyšlených existencí, jak to známe ze zpravodajských služeb??

K tajnosti voleb se ještě vracím. U nás doma je tajnost voleb zaručena volební místností s ohrazenou zástěnou, kam volič je povinen vstoupit a tam vložit hlasovací lístek. Toto vše odpadá u korespondenční volby – je doslova "namalována".

Proč toto vše uvádím? Voliči se musí zamyslet nad důvodem zavedení této volby. Znamená to, že o nás budou spolurozhodovat lidé, kteří naši zemi opustili a nevrátili se, lidé, kteří žijí v jiných poměrech a o naší zemi mají často jen oficiální zprávy zhusta v rozporu se skutečnou situací republiky. Dále se tito lidé u nás pokládají dle oficiálních médii za zkušenější, vzdělanější a úspěšnější, nežli občané republiky. To podle mne je výrazem kategorizace občanstva na "lepší a horší", což je nepřípustné. Je to jakási propagace nadpráví volit. Toto má být rovnost práv voličů?? O takové stratifikaci se vůbec nemá hovořit!

Vláda doufá, že korespondenční volbou, přehlasující staré a nežádoucí voliče – "chcimíry, desoláty, burany, vidláky" – se udrží u moci "na věčné časy a nikdy jinak", a povládne donekonečna, dokud stát zcela nezničí, nebo jej nepromění v oficiální protektorát cizí mocnosti. Proto se každý občan republiky, ať jakékoli víry a přesvědčení, světonázoru nebo ideologie, musí rozhodnout, co učiní v nadcházejících volbách. Ve všech. A v mezičase by občan měl rozkrývat lži, které nám média a mocní chrlí na hlavu, každý podle svých zkušeností a možnost – tak dějepisec o dějinách, technik o energiích, obchodník o hospodářství, technolog o výrobách, zemědělec o plodinách atd. (Tak jak to třeba činí pan Vidlák, pan Jandejsek, a podle mne dobře, jak to činí pan Noveský nebo Štěpán o energetice, jak to činí prof. Drulák o společnosti nebo doc. Švihlíková a doc. Ševčík o hospodářství, nebo dr. Skála – kladu si otázku, proč je média shazují?? Odpovím si – protože jsou pro držitele moci nežádoucí.) Tak jak to jednou napsal Karel Čapek v Jonathanovi – každý občan by na veřejnosti měl mluvit o tom, čemu rozumí. (Viďte, páni ve vládě? Pamatuji jako dinosaurus volání převratu 89 – chceme vládu odborníků! Kam jsme je poslali??) 

Začal jsem citátem Číňana, skončím citátem Číňana ( jak příznačné pro změny našeho světa). Tentokráte filosofa politika, Mistra Kung Fu C´, zvaného latinsky Konfucius. Ten říkal – "Je třeba rozsvítit byť jen malou lampičku, nežli zůstávati v temnotě".